Své tělo kroťte zdrženlivostí v jídle i nápoji, pokud to zdraví dovoluje. Nemůže-li se někdo postit, ať aspoň mimo dobu společného jídla nic nepřijímá, není-li nemocen.

U stolu poslouchejte tiše a bez hádek, co se vám předčítá, dokud od stolu nevstanete, abyste přijímali nejen tělesný pokrm, nýbrž i pokrm duchovní, to je slovo Boží.

Jestliže ti, kdo pro svůj dřívější způsob života jsou choulostivější, dostávají lepší pokrm, ať jim bratři, kteří jsou následkem jiného způsobu života silnější, nezávidí a nepovažují to za křivdu. Ať je také nepovažují za šťastnější, že se jim dostává něčeho, co nedostávají ani sami. Spíše ať se radují, že dokáží, nač jejich slabší bratři nestačí.

A jestliže ti, kdo přišli do kláštera z lepších poměrů, dostávají lepší pokrm, oděv, lůžko a přikrývky než jejich silnější a proto šťastnější bratři, potom ať si tito silnější uvědomí, kolik věcí jejich slabší bratři ze svého světského života už opustili, i když ještě nedosáhli dokonalosti svých silnějších bratří. Proto ať nechtějí mít všichni to, čeho se navíc dostává ne jako pocty, nýbrž ze shovívavosti, jinak by totiž došlo k nemoudrému paradoxu, že zatímco by bohatí v kláštere usilovali o dokonalost, chudí by naopak zpohodlněl.

Nemocní ať ovšem dostávají lehčí stravu, kterou potřebují, po nemoci však o ne pečujte tak, aby se zase rychle zotavili, i kdyby přišli z neskromnějších poměrů ve světě, protože jim přestálá nemoc způsobila to, co bohatším dřívější způsob života, v němž služebník Boží vyniká tím více, čím méně potřebuje. Když tedy zase nabudou svého dřívějšího zdraví, ať netouží dále po lepším jídle, které jim bylo potřebné v nemoci, spíše ať se považují za bohatší proto, že méně potřebují. Neboť lepší je méně potřebovat než více mít.